Když se řekne perfekcionista...

Mnozí zaměstnavatelé zajásají při představě pečlivého a precizního zaměstnance. Ovšem tito lidé nemusí být přínosem - ani pro nadřízené, ani pro kolegy.

Když se řekne perfekcionista, nepochybně se vám hned někdo vybaví - šéf, kolega nebo dokonce kamarád z práce, jehož měřítka nemají prakticky nic společného s realitou. Očekávají od sebe nebo od ostatních téměř nemožné. Vynakládají hodiny a hodiny času na drobná vylepšení, která nevidí nikdo jiný než oni sami. A na konci týdne jsou vyhořelí a vyčerpaní.

Tuto vlastnost zmínění lidé často sami avizují, když jen tak mezi řečí zlehka prohodí: "Jsem tak trochu perfekcionista/ka." Je to svým způsobem chvástání a způsob, jak se vymezit coby hvězdný zaměstnanec. Koneckonců, kdo by nechtěl přijmout někoho, komu jde o perfektní výsledek?

Ovšem odpověď není tak jednoznačná, jak by se mohla zdát. Výzkumy ukazují, že perfekcionismus není profesionálním rysem, který byste měli propagovat. Může mít negativní dopad na pracovní prostředí, znepřátelit kolegy a ztížit spolupráci v týmu.

Psycholožky Emily Kleszewská a Kathleen Ottová z univerzity v německém Marburgu uvádějí, že perfekcionisté mohou mít daleko do ideálního nebo dokonce upřednostňovaného kolegy. "Pokud by si spolupracovníci mohli vybrat, jestli budou pracovat s perfekcionistou nebo s neperfekcionistou, vždycky by dali přednost tomu druhému - člověku, který má realistická očekávání jak od sebe, tak od týmu," řekla Kleszewská.

A i když perfekcionismus může pronikat do každého aspektu života člověka, obzvlášť rozšířený je právě v profesionálním kontextu. "Když se zeptáte lidí, v jakém oboru jsou perfekcionisté, nejčastější odpovědí je vždy pracoviště. Tam je s úkoly spojeno velké množství hodnocení výkonu," dodala.

Výzkum má obvykle tendenci soustředit se na výsledky práce perfekcionistů, a ne na dopad, jaký mohou mít na týmové ovzduší nebo personální vztahy. Ale i tuto oblast stojí za to…