Když voda nestačí

Proti pitné vodě daňové zákony nic nenamítají. Jinak je to ovšem dalšími nealkoholickými nápoji, které zaměstnavatel zaměstnancům poskytuje.

U pitné vody je obdobný daňový příznivý režim jako u ochranných nápojů. S ohledem na zákonnou povinnost zajištění dostatku pitné vody se pro zaměstnavatele jedná o daňově plně uznatelný výdaj (náklad) a u zaměstnance není pitná voda vůbec předmětem zdanění, a tak nepodléhá ani veřejnoprávnímu pojistnému.

A když pitná voda nestačí? Všechny ostatní případy poskytování nealkoholických nápojů zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, např. čaje, ovocné džusy, limonády, minerálky, káva, horká čokoláda, nealkoholické pivo atd., jsou pro zaměstnavatele daňově neúčinné. Stanoví tak § 25 odst. 1 písm. zm) zákona o daních z příjmů uvádějící jako nedaňový výdaj hodnotu nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti.

Kvůli této speciální výluce, kde zákon o daních z příjmů "stanoví jinak", proto nelze uplatnit obecné ustanovení bodu 5 § 24 odst. 2 písm. j) zákona o daních z příjmů, podle kterého se jako daňově účinné uznávají výdaje (náklady) zaměstnavatele na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

V některých případech zaměstnavatel neposkytuje zaměstnancům nealkoholické nápoje ke spotřebě na pracovišti zcela bezúplatně, ale za určitou, zpravidla velmi mírnou úplatu. Obvykle se jedná o poplatek 5 až 10 Kč za "náročnější" druhy nápojů, jako je například káva, ledový čaj nebo ovocný nápoj. Na to pamatuje poněkud delší ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc)…