Přestávky, pauzičky, chvíle pro nadechnutí - pamatuje na ně i zákoník práce. Podívejme se na to, jaká pravidla pro ně stanoví.
Přestávka v práci na jídlo a oddech
Přestávka v práci na jídlo a oddech je krátkodobé volno zaměstnance poskytované během směny určené k odpočinku, stravování i k výkonu fyziologických potřeb. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci v trvání nejméně 30 minut. Mladistvým zaměstnancům (tj. zaměstnancům do 18 let věku) musí zaměstnavatel poskytnout přestávku dříve, a to nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Přestávku je možné poskytnout kdykoliv během směny, nikoliv však na jejím počátku nebo konci..
Přestávka nemusí být stanovena vcelku v rozsahu 30 minut, přestávek může být i několik v kratší výměře, avšak nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce musí poskytnuté přestávky dohromady činit alespoň 30 minut. Je-li přestávka v práci rozdělena do několika částí, musí alespoň jedna z nich trvat nejméně 15 minut. Délka přestávky nebo jejich počet nad minimální výměru omezen není.
Do pracovní doby se poskytnuté přestávky nezapočítávají. Po dobu jejich čerpání nepřísluší zaměstnanci proto mzda nebo plat. Záleží výhradně na zaměstnanci, jak přestávku využije, zaměstnanec nemusí pracovat a nemusí ani setrvat na svém pracovišti.
V této souvislosti je nutné upozornit na zásadní změnu soudní judikatury, k níž došlo v roce 2021, a to nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1854/20. Ústavní soud v něm uvedl, že pokud zaměstnavatel zaměstnanci ukládá povinnost být připraven zasáhnout v určitém časovém horizontu, a to i během plánované přestávky na jídlo a oddech, pak vykonává práci, která ze své povahy (být ve střehu, být připraven) nemůže být přerušena. Za přestávku v práci totiž lze považovat jen takovou dobu, se kterou může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy, tedy věnovat se skutečně oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici. V pracovněprávních vztazích je vždy třeba rozlišit, zda je vymezený čas pracovní dobou, nebo dobou odpočinku. Třetí možnost právní úprava podle nálezu Ústavního soudu nepřipouští. Ústavní soud proto takovou variantu přestávky na jídlo a oddech, kdy má zaměstnanec povinnost v určitém časovém limitu reagovat i v době předem stanovené přestávky, jako přestávku v práci neoznačuje. Nelze ji tedy vyjmout z pracovní doby, protože se jedná o držení pohotovosti.
Důležité je, aby zaměstnavatel přesně rozlišoval práce, které mohou být přerušeny, anebo které vyžadují stálou součinnost, a podle toho postupoval. Pokud po dobu přestávky od zaměstnanců žádnou činnost nevyžaduje, poskytne přestávku na jídlo a oddech. Pokud práce vykonávaná zaměstnancem vyžaduje stálý výkon nebo je možný nárazový výkon může…
