Aktuálně se pohybujeme v době, kdy to, co platí dnes, nemusí být platné zítra. A vztahuje se to i na oblast pracovněprávních vztahů.
Uzavřením pracovní smlouvy jsou jejím obsahem obě smluvní strany vázány. Konat práce jiného druhu nebo v jiném místě, než byly sjednány v pracovní smlouvě, je zaměstnanec povinen jen výjimečně. Z hlediska ustanovení zákoníku práce může výjimečně dojít k jednostranné změně sjednaných pracovních podmínek, která může spočívat v převedení zaměstnance na jinou práci, které je zaměstnavatel buď povinen, anebo oprávněn provést, i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil.
Nejde-li o výjimečné případy jednostranných změn sjednaných pracovních podmínek, může ke změně sjednaného obsahu pracovní smlouvy dojít jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Změnu pracovní smlouvy je nutné provést písemně (§ 564 první věta a 1759 NOZ). Zákoník práce sice po 1. 1. 2014 tuto povinnost přímo neobsahuje, ale § 34 odst. 2 ZP stanoví, že pracovní smlouva musí být uzavřena písemně, a proto podle § 564 NOZ musí být i její změny učiněny v této formě. Pokud nebude změna pracovní smlouvy učiněna v písemné formě, je neplatná. Smluvní strany však mohou tuto vadu dodatečně odstranit a změnu pracovní smlouvy sjednat písemně (§ 582 NOZ). Podle § 1759 NOZ smlouva strany zavazuje a lze ji změnit či zrušit jen se souhlasem všech stran.
V dohodě o změně pracovní smlouvy si podle zákoníku práce mohou smluvní strany sjednat vše, co zákoník práce nezakazuje. Možnost postupovat v pracovněprávních vztazích odchylně plyne z obecné zásady uvedené v § 1 odst. 2 NOZ. Podle tohoto ustanovení platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Úprava NOZ ohledně možnosti odchylné úpravy se na základě § 4 ZP použije i pro pracovněprávní vztahy. Při sjednání odchylné úpravy práv a povinností v pracovněprávních vztazích je však nutné dodržet zásady upravené v § 4a ZP. Odchylná úprava práv a povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví zákoník práce nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné. K odchylné úpravě v pracovněprávních vztazích může dojít smlouvou, jakož i vnitřním předpisem. K úpravě povinností zaměstnance však může dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Smluvní strany si mohou například sjednat delší výpovědní dobu, odstupné při skončení pracovního poměru, delší dovolenou, překážky v práci apod.
Z výše uvedeného vyplývá, že za trvání pracovního poměru lze dohodnout…
