Kratší a zkrácená pracovní doba

Vypadá to jako slovní hříčka, ale jde o dva odlišné pracovněprávní pojmy. Podívejme se na ně.

Kratší pracovní doba

Pracovní dobu je možné sjednat v nižším (kratším) rozsahu než je stanovená týdenní pracovní doba upravená v § 79 ZP. Zákoník práce výslovně možnost sjednání kratší pracovní doby neuvádí. Toto oprávnění vyplývá z obecné zásady o možnosti odchylné úpravy oproti zákoníku práce, pokud to není zakázáno. Zaměstnanci, pokud byla sjednána kratší pracovní doba, přísluší mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době.

Délka týdenní pracovní doby může být sjednána v kratším rozsahu bez jakéhokoliv bližšího vymezení či omezení. Podmínkou je pouze to, že kratší pracovní doba musí být sjednána mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v konkrétní dohodě. Dohodu o kratší pracovní době nelze proto ani sjednat v kolektivní smlouvě pro více zaměstnanců.

Sjednat kratší pracovní dobu je možné při vzniku pracovního poměru v pracovní smlouvě, je možné dohodu sjednat kdykoliv při trvání pracovního poměru, a to buď změnou pracovní smlouvy, anebo je možné sjednat kratší pracovní dobu i v jakékoliv jiné dohodě.

Vzhledem k povinnosti zaměstnavatele upravené v § 34b odst. 1 ZP platí, že zaměstnanec nemá právo na sjednání kratší pracovní doby, ale toto právo nemá ani zaměstnavatel. Kratší pracovní dobu je proto možné sjednat pouze po vzájemné dohodě smluvních stran pracovního poměru. I při sjednání kratší pracovní doby a následně při jejím rozvržení musí být dodrženy zásady upravené v § 83 až 92 ZP. 

Zaměstnavatel i při sjednání kratší pracovní doby musí zaměstnanci poskytovat přestávky na jídlo a oddech za podmínek upravených v § 88 ZP. Zaměstnavatel je povinen poskytnout přestávku na jídlo a oddech nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce, u mladistvého zaměstnance, tj. zaměstnance do 18 let věku, tak musí učinit již po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Je-li délka směny dohodnuta u…