Nutný výdaj, anebo zbytečný luxus?

Pro někoho parkovné, pro jiného třeba šampaňské z hotelového minibaru. Co jeden považuje za luxus, bere ten druhý za běžnou věc. Ovšem pokud jde o pracovní cesty, tak zdaleka ne vše, co zaměstnanci za nezbytné považují, musí zaměstnavatel proplatit.

Podle § 164 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada nutných vedlejších výdajů, tj. výdajů, které musel vynaložit a které skutečně vynaložil v přímé souvislosti s příslušnou pracovní cestou, a to v prokázané výši. Všechny tři uvedené podmínky musí však být splněny současně. Nutným vedlejším výdajem tak mohou být (ale nemusí být vždy) např.:

• výdaje za telefonní hovory související s výkonem práce na pracovní cestě,
• vstupné na výstavu, je-li prohlídka výstavy součástí pracovní cesty,
• účastnický poplatek (vložné) na školení, konferenci apod.,
• v případě použití soukromého vozidla s vědomím zaměstnavatele připojištění sedadel při společné cestě více zaměstnanců, poplatek za parkování, dálniční poplatek, poplatky za použití silnic a tunelů v zahraničí,
• poplatek za úschovu nutných osobních a pracovních zavazadel, pracovních pomůcek, nářadí apod.,
• poplatek za použití tresoru v hotelovém pokoji,
• poplatek za úklid pokoje, není-li zahrnut v ceně ubytování,
• připojištění léčebných výloh zaměstnance při zahraniční pracovní cestě,
• úhrada očkování při cestě do příslušného státu nehrazeného zdravotní pojišťovnou,
• připojištění zavazadel při cestě do zahraničí,
• poplatek za nadměrnou váhu zavazadla při cestě letadlem na delší zahraniční pracovní cestě,
• poplatek za směnu poskytnuté zálohy nebo její části v zahraničí na měnu státu, kam byl zaměstnanec na zahraniční pracovní cestu vyslán apod.

Nutným vedlejším výdajem nemohou být výdaje soukromého charakteru, jako např. pokuta za rychlou jízdu či špatné parkování, úhrada konzumace z minibaru v hotelovém pokoji, půjčení televizoru apod. Nutným vedlejším výdajem v případě…