Dotaz
V důsledku pandemie a výrazného poklesu odbytu našich výrobků nedosahuje příjem některých zaměstnanců ani minimální mzdy, takže provádíme dopočet a doplatek pojistného do minima. Kdy tento doplatek neprovádíme? A kdy hradíme tento doplatek my jako zaměstnavatel? Někteří zaměstnanci mají ještě jiné zaměstnání. Jak v takových případech postupovat?
Právní předpisy
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 34 odst. 1 písm. c) ZP
-
§ 36 ZP
-
§ 207 až § 209 ZP
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004, obě ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012
Odpověď
Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha dále uvedených situacích odvíjí placení pojistného zaměstnavatelem. Veškeré platby pojistného (například i doplatky do minima sražené zaměstnanci) probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.
V současné době může nezřídka docházet k tomu, že příjem zaměstnance poklesne pod minimální mzdu. Zpravidla se bude jednat o situace, když bude formou pracovní smlouvy sjednán zkrácený pracovní úvazek nebo bude zaměstnanec pracovat na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, přičemž se bude jednat o jediné zaměstnání. Ovšem pokud pro zaměstnavatele jako plátce pojistného platí povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, musí zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima.
MINIMUM ZAMĚSTNANCE A ZÁKLADNÍ ZÁSADY PLATNÉ PRO ZAMĚSTNAVATELE
V souvislosti s odvodem pojistného z minimálního vyměřovacího základu je zapotřebí vzít v úvahu zejména tyto důležité okolnosti:
-
pokud se na zaměstnance ze zákona vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu (§ 3 odst. 4 a odst. 6 ZPZP), musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance;
-
nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc;
-
tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 ZP), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.
-
doplatek pojistného, tedy 13,5 % z rozdílu vyměřovacích základů, platí v plné výši buď zaměstnanec, nebo zaměstnavatel – tuto částku pojistného nelze "klasicky" dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem;
-
má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění nižší než minimální mzda, pak se tyto pro účel placení pojistného a dodržení zákonného minima sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem provedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů. Pro daný účel však nelze brát v úvahu příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 3 000 Kč a příjmy na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč – z těchto příjmů se pojistné neplatí.
-
odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek;
-
minimum platí i pro osoby ze zahraničí zaměstnané u českého zaměstnavatele, ať už se jedná o osoby ze států podléhajících režimu koordinace dle nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009 (tedy o osoby ze států Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo z Velké Británie a Severního Irska), anebo o cizince z tzv. třetí země.
MINIMÁLNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD MUSÍ BÝT ZAMĚSTNAVATELEM DODRŽEN
Rozhodným období pro placení pojistného zaměstnavatelem je ve zdravotním pojištění kalendářní měsíc. Výše minimální mzdy činí od 1. ledna 2020 částku 14 600 Kč. Podívejme se nyní blíže na některé oblasti, ve kterých právě hraje roli minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance. Jedná se o osobu jako zaměstnance, u které musí zaměstnavatel při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část.
V právních podmínkách roku 2020 musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného alespoň z minima 14 600 Kč, případně alespoň z jeho poměrné části, zejména při:
1. provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda 14 600 Kč.
To znamená, že se nejedná o zaměstnance, u kterých není stanoven minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 ZPZP (viz dále). Doplatek do minima platí standardně zaměstnanec.
Příklad č. 1
Zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy s hrubým příjmem 12 600 Kč.
Zaměstnavatel provede dopočet a doplatek pojistného do minima 14 600 Kč takto:
-
z částky příjmu 12 600 Kč činí 13,5 % pojistného 1 701 Kč, jedna třetina (567 Kč) bude sražena zaměstnanci, dvě třetiny (1 134 Kč) hradí zaměstnavatel,
-
pojistné z rozdílové částky 2 000 Kč ve výši 270 Kč bude sraženo zaměstnanci (nejedná se o některou ze situací uvedených v § 207 až § 209 ZP)
Zaměstnanci bude sraženo 567 + 270 = 837 Kč
Zaměstnavatel odvede 1 134 Kč
Celkem 1 971 Kč
Stejně by zaměstnavatel postupoval i v případě, kdyby byla na částku 12 600 Kč uzavřena některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
2. provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 ZP.
Především se jedná o situace, kdy zaměstnavatel nemá pro zaměstnance práci a z tohoto důvodu zaměstnanci třeba zůstanou doma s náhradou mzdy, sníží se rozsah pracovních úvazků apod. (tzv. částečná nezaměstnanost dle § 209 ZP).
Příklad č. 2
Hrubý příjem zaměstnance činil od ledna 2020 částku 22 000 Kč. Z důvodu výrazného poklesu odbytu se zaměstnavatel dohodl s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy od května 2020 ve výši 60 % průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 13 200 Kč.
Protože se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:
Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 400 Kč:
(14 600 – 13 200) x 0,135 = 189 Kč (hradí dle výše uvedeného zaměstnavatel)
Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši: 0,135 x 14 600 = 1 971 Kč
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu
(13 200 x 0,135)/3 = 594 Kč, což představuje celkovou platbu zaměstnance.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:
2/3 pojistného z hrubé mzdy 13 200 Kč, tj. 1 188 Kč
a dále doplatek pojistného 189 Kč, tj. celkem 1 377 Kč
Jinak také řečeno, pokud činí vyměřovací základ zaměstnance alespoň 24 333 Kč, je při poskytované náhradě mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku dodržen minimální vyměřovací základ a při odvodu pojistného tak zaměstnavatel žádný doplatek neprovádí.
3. provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů
Příklad…
