Zaměstnavatel může se zaměstnancem dohodnout přerušení pracovní cesty. Podmínkou pro sjednání dohody není písemná forma, dohodu o přerušení pracovní cesty lze proto sjednat i ústně.
Dohodu lze sjednat u všech zaměstnavatelů jak pro tuzemskou, tak i zahraniční pracovní cestu. Při sjednávání dohody se jako u ostatních pracovněprávních dohod postupuje podle § 1724 až § 1766 NOZ.
Na přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance zaměstnanec právo nemá, záleží vždy na dohodě zaměstnavatele a zaměstnance. Důvodem zaměstnance pro dřívější odjezd na pracovní cestu nebo pozdější návrat z pracovní cesty je návštěva příbuzných či přátel v místě výkonu páce na pracovní cestě anebo trávení víkendu v blízkosti místa určení pracovní cesty nebo možnost výletu, zvlášť při zahraniční pracovní cestě.
Přerušení pracovní cesty má vliv na rozsah poskytovaných cestovních náhrad, protože je-li pracovní cesta přerušena, jedná se v době přerušení o dobu volna zaměstnance a po tuto dobu mu nepřísluší náhrady cestovních výdajů. Zpravidla se to projeví ve stravném či úhradě nákladů za ubytování. Při přerušení pracovní cesty by tak mělo vždy být přesně určeno, od jakého okamžiku (přesný čas) do kdy se pracovní cesta přerušuje.
Zaměstnavatel není oprávněn návrh na přerušení pracovní cesty podávat a nesmí také při stanovení podmínek pracovní cesty pracovní cestu bez dohody se zaměstnancem a jeho žádosti přerušovat. Přerušit pracovní cestu je proto možné pouze z důvodů na straně zaměstnance za podmínky, že zaměstnavatel jeho žádosti vyhoví. Pokud by zaměstnanec pracovní cestu přerušil bez dohody se zaměstnavatelem, jedná se o porušení právních předpisů vztahujících se ke konané práci. To se může projevit i v tom, že zaměstnanec zamešká směnu. Pokud by zaměstnanec pracovní cestu vykonal v rozporu s podmínkami předem zaměstnavatelem určenými, nemá právo na náhradu cestovních výdajů, jejichž potřeba byla vyvolána změnou cestovních podmínek bez dohody se zaměstnavatelem.
Došlo-li k přerušení pracovní cesty před nástupem výkonu práce, je povinen zaměstnavatel uhradit zaměstnanci úhradu jízdních výdajů pouze do výše, která by mu náležela v případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo. Jízdní výdaje se tak poskytují podle předem stanovených podmínek pracovní cesty a určeného způsobu dopravy. Shodně se postupuje, pokud po přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance již nenásleduje výkon práce. V době přerušení pracovní cesty zaměstnavatel zaměstnanci nehradí ani stravné, ani ubytování a ani jiné případně vznikající výdaje, které by jinak při pracovní cestě zaměstnanci příslušely. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci…
