Úprava přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů v zákoníku práce

Při přechodu práv a povinností pracovněprávní vztah nekončí, ale trvá. Co se mění, je subjekt zaměstnavatele.

Jak určuje zákoník práce v ustanovení § 338, k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo jiným právním předpisem. Není možné, aby si zaměstnavatelé ve smlouvě ujednali, že dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, aniž by to bylo spojeno s případem, který právní úprava předpokládá. Taková smlouva by byla shledána neplatnou pro rozpor se zákonem.

Je třeba mít na paměti, že zmíněný přechod práv a povinností nastává ze zákona, není ho možné smluvně založit ani vyloučit a stejně jako zaměstnanec ani zaměstnavatel nemůže bez dalšího rozhodovat o tom, jestli k němu dojde, či nikoliv. Pokud zaměstnanec, na kterého dopadá přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, nechce být zaměstnancem přejímajícího zaměstnavatele, měl by využít práva dát v této souvislosti výpověď z pracovního poměru za podmínek obsažených v ustanovení § 51a ZP.

Pokud jde o přechod práv a povinností podle zákoníku práce, dochází k němu při převodu činnosti zaměstnavatele nebo části jeho činnosti k jinému (přejímajícímu) zaměstnavateli, a to za kumulativního splnění následujících podmínek:

• činnost je po převodu vykonávána stejným nebo obdobným způsobem a rozsahem,
• činnost nespočívá zcela nebo převážně v dodávání zboží,
• bezprostředně před převodem existuje skupina zaměstnanců, která byla záměrně vytvořena zaměstnavatelem za účelem výhradního nebo převážného vykonávání činnosti,
• činnost není zamýšlená jako krátkodobá nebo nemá spočívat v jednorázovém úkolu a
• je převáděn majetek, popřípadě…