Input:

Dohoda o provedení práce bez chyb a omylů

11.7.2025, Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 4 minuty

V letním období, kdy řada zaměstnavatelů řeší nedostatek pracovníků najímáním brigádníků, se ke slovu častěji dostane dohoda o provedení práce. Připomeňme si její právní úpravu a časté chyby, k nimž při jejím uzavírání v praxi dochází.

Dohoda o provedení práce se od dohody o pracovní činnosti liší především v maximálním rozsahu práce, kterou je na jejím základě možné konat. Rozsah práce vykonávané na základě dohody o provedení práce nesmí být podle § 75 ZP větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se přitom započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro stejného zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. Zaměstnanec může samozřejmě uzavřít dohodu o provedení práce souběžně či jindy během kalendářního roku s jiným zaměstnavatelem, přičemž ve vztahu ke každé takové dohodě (zaměstnavateli) se maximální rozsah práce posuzuje zvlášť.

Důležité je, že 300 hodinami v kalendářním roce je omezen toliko faktický výkon práce. Doby uvedené v § 348 odst. 1 ZP (např. doba překážek v práci na straně zaměstnance nebo doba čerpání dovolené) se totiž do uvedeného rozsahu práce nezapočítávají.

V dohodě o provedení práce musí být uvedeny sjednané práce a doba, na kterou se tato dohoda uzavírá. Musí z ní být tedy patrné, které práce má zaměstnanec konat (bližší označení sjednaných prací je pak předmětem informační povinnosti zaměstnavatele dle § 77a ZP) a doba trvání dohody o provedení práce. Tou nutno rozumět jak dobu určitou, tak dobu neurčitou, i když se dohoda o provedení práce uzavírá zpravidla s časovým omezením.

Logicky bývá v dohodě o provedení práce sjednávána ještě odměna dle § 138 ZP, předpokládaný rozsah této práce (lze ho vymezit též jako maximální limit připuštěný zákonem – viz výše), případně místo výkonu práce a způsoby zrušení dohody.

Podívejme se na možné chyby, které v praxi vznikají:

  • Mezi dohodou o pracovní činnosti a dohodou o provedení práce nedělá zákoník práce žádný kvalitativní rozdíl, nýbrž jen rozdíl kvantitativní. To znamená, že o použití některé z těchto dohod rozhoduje především hledisko maximálního rozsahu práce, a nikoli charakteru činnosti. I na dohodu o provedení práce lze proto vykonávat opakující se činnost a nikoliv jen provádět jednorázové pracovní úkoly.
  • Nelze si
Nahrávám...
Nahrávám...