Dovolená i pro „dohodáře“

Od 1. 1. 2024 mají právo na dovolenou přímo na základě zákonné úpravy i zaměstnanci, kteří práci konají v pracovněprávním vztahu založeném dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti.

Právo na dovolenou mají za shodných podmínek jako zaměstnanci v pracovním poměru. Jediným zvláštním ustanovením je stanovení fikce délky týdenní pracovní doby upravené v § 77 odst. 8 zákoníku práce na 20 hodin týdně, která se použije výhradně pro účely dovolené. Úprava dovolené obsažená v § 211 až § 223 zákoníku práce se od 1. 1. 2024 vztahuje i na zaměstnance konající práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. I když je v textu § 211 až § 223 zákoníku práce uvedeno zaměstnanci v pracovním poměru, vztahuje se úprava na základě § 77 odst. 2 zákoníku práce i na zaměstnance pracujícího na základě některé z dohod. Výjimky nejsou upraveny např. ani pro čerpání dovolené, nařizování dovolené zaměstnavatelem, krácení dovolené pro neomluveně zameškanou směnu atd. Použijí se i výkladová pravidla v § 216 anebo započítání některých dob jako výkon práce podle § 348 odst. 1 zákoníku práce.

Pro určení délky dovolené je za současné právní úpravy od 1. 1. 2021 základní veličinou odpracovaná stanovená týdenní nebo kratší pracovní doba. U dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti zákoník práce nestanoví týdenní pracovní dobu ve smyslu § 79 zákoníku práce ani kratší pracovní dobu podle § 80 zákoníku práce. Z toho důvodu výhradně ale pro účely dovolené se za týdenní pracovní dobu považuje u zaměstnanců pracujících na základě dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce týdenní pracovní doba v délce 20 hodin týdně bez ohledu na to, zda a v jakém skutečném rozsahu (počtu) hodin týdně byla práce v předmětné dohodě sjednána a následně konána.

Podmínky vzniku práva na dovolenou podle § 213 odst. 3 zákoníku práce…