Zaměstnanec nemá právo na sjednání kratší pracovní doby a ani zaměstnavatel ji bez dohody se zaměstnancem nemůže jednostranně zavést.
Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat kratší pracovní dobu, než jak je její délka stanovena v § 79 a § 79a zákoníku práce jako nejvýše přípustná. Zákoník práce upravuje možnost sjednání kratší pracovní doby v § 80 zákoníku práce.
Sjednat kratší pracovní dobu je možné při vzniku pracovního poměru v pracovní smlouvě, je ale možné dohodu sjednat kdykoliv při trvání pracovního poměru, a to buď změnou pracovní smlouvy anebo mimo pracovní smlouvu. Zaměstnanec nemá právo na sjednání kratší pracovní doby a ani zaměstnavatel ji bez dohody se zaměstnancem nemůže jednostranně zavést. Při sjednání kratší pracovní doby a při jejím rozvržení musí zaměstnavatel dodržet zásady upravené v § 83 až 92 zákoníku práce. Podle ustanovení § 83 zákoníku práce ani při jiné úpravě pracovní doby, mezi které patří i sjednání kratší pracovní doby, nesmí délka jednotlivé směny přesáhnout 12 hodin. Zaměstnavatel i při kratší pracovní době musí dodržet zásadu o povinném minimálním rozsahu poskytovaného nepřetržitého denního odpočinku alespoň v rozsahu 11 hodin a zaměstnanci musí poskytovat nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 24 hodin spolu s nepřetržitým denním odpočinkem v trvání alespoň 11 hodin. Zaměstnanci musí povinně poskytovat i přestávky na jídlo a oddech podle § 88 ZP nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce a u mladistvých zaměstnanců po 4,5 hodinách nepřetržité práce v minimálním rozsahu 30 minut. Při sjednání kratší pracovní doby je současně možné dohodnout i jiné rozvržení pracovní doby, tzn. jiné konce a počátky pracovních směn nebo jejich jiné rozvržení oproti obecné úpravě rozvržení pracovní doby u zaměstnavatele.
Ujednání o kratší pracovní době je možné mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem kdykoliv v budoucnu dohodou změnit. Kratší pracovní dobu je možné sjednat i po předem vymezenou dobu. Je-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší zaměstnanci podle ustanovení § 80 ZP mzda nebo plat, odpovídající kratší pracovní době.
Platnost právních jednání se vždy posuzuje podle právní úpravy platné v době jejich sjednání. Až do novely § 80 zákoníku práce bylo možné dohodu o kratší pracovní době sjednávat i ústně. Zaměstnavatel nemusí takto sjednané ústní dohody potvrzovat a sjednávat písemně, žádné přechodné ustanovení k novele zákoníku práce, které by mu tuto povinnost ukládalo přijato nebylo. Dohodou o kratší pracovní době se ale mění rozsah práv v povinností, které pro zaměstnance i zaměstnavatele ze sjednaného pracovního poměru plynou a zvlášť za situace, kdy je dohoda sjednána na delší dobu anebo dokonce na dobu neurčitou, je určitě vhodné mít dohodu o kratší pracovní dobu sjednánu písemně. Pokud tak zaměstnavatel prozatím neučinil, protože právní úprava mu tuto povinnost neukládala, je změna právní úpravy vyžadující písemnou formu důvodem pro zvážení, zda tak neučinit i u ústních dohod sjednaných…
