Zaměstnanec nemá právo na sjednání kratší pracovní doby a ani zaměstnavatel ji bez dohody se zaměstnancem nemůže jednostranně zavést.
Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat kratší pracovní dobu, než jak je její délka stanovena v § 79 a § 79a ZP jako nejvýše přípustná. Zákoník práce upravuje možnost sjednání kratší pracovní doby v § 80 ZP.
Sjednat kratší pracovní dobu je možné při vzniku pracovního poměru v pracovní smlouvě, je ale možné dohodu sjednat kdykoliv při trvání pracovního poměru, a to buď změnou pracovní smlouvy anebo mimo pracovní smlouvu. Zaměstnanec nemá právo na sjednání kratší pracovní doby a ani zaměstnavatel ji bez dohody se zaměstnancem nemůže jednostranně zavést. Při sjednání kratší pracovní doby a při jejím rozvržení musí zaměstnavatel dodržet zásady upravené v § 83 až 92 ZP. Podle ustanovení § 83 ZP ani při jiné úpravě pracovní doby, mezi které patří i sjednání kratší pracovní doby, nesmí délka jednotlivé směny přesáhnout 12 hodin. Zaměstnavatel i při kratší pracovní době musí dodržet zásadu o povinném minimálním rozsahu poskytovaného nepřetržitého denního odpočinku alespoň v rozsahu 11 hodin a zaměstnanci musí poskytovat nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 24 hodin spolu s nepřetržitým denním odpočinkem v trvání alespoň 11 hodin. Zaměstnanci musí povinně poskytovat i přestávky na jídlo a oddech podle § 88 ZP nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce a u mladistvých zaměstnanců po 4,5 hodinách nepřetržité práce v minimálním rozsahu 30 minut. Při sjednání kratší pracovní doby je současně možné dohodnout i jiné rozvržení pracovní doby, tzn. jiné konce a počátky pracovních směn nebo jejich jiné rozvržení oproti obecné úpravě rozvržení pracovní doby u zaměstnavatele.
Ujednání o kratší pracovní době je možné mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem kdykoliv v budoucnu dohodou změnit. Kratší pracovní dobu je možné sjednat i po předem vymezenou dobu. Je-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší zaměstnanci podle ustanovení § 80 ZP mzda nebo plat, odpovídající kratší pracovní době.
Sjednání smlouvy upravují § 1724 až 1766 NOZ. Smlouvou projevují strany vůli zřídit závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 NOZ je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1759 NOZ smlouva strany zavazuje a lze ji změnit či zrušit jen se souhlasem všech stran. Smlouva o kratší pracovní době musí mít podle novely zákoníku práce z roku 2023 písemnou formu. Dohody o kratší pracovní době, které budou sjednávány po účinnosti novely § 80 ZP, který stanoví povinnost sjednat dohodu písemně, se písemně sjednat musí, jinak jsou neplatné. Písemná forma je nutná i pro případně sjednané změny dohody o kratší pracovní době, včetně jejího zrušení nebo sjednání jiné kratší délky pracovní doby anebo vrácení se k původně ujednanému zpravidla plnému pracovnímu úvazku (stanovené týdenní pracovní době). § 582 NOZ připouští, že není-li právní jednání (dohoda o kratší pracovní době) učiněno v písemné formě, kterou stanoví § 80 ZP, je sice tato dohoda neplatná, ale smluvní strany mohou nedostatek písemné formy dodatečně zhojit, tj., dohodu sjednat následně písemně a tím vadu odstranit. Tento postup ale platí výhradně jako možnost odstranit vadu formy mezi smluvními stranami. Pokud dohodu zaměstnavatel v písemné formě nesjedná, ačkoliv je tak povinen učinit, poruší tím právní předpisy (§ 80 ZP). Povinné písemné sjednání bude zároveň kontrolováno inspekcí práce, protože podle novelizovaných § 15 a § 28 ZIP se rozšiřuje okruh…
