Podmínky agenturního zaměstnávání

Zákon o zaměstnanosti rozumí zprostředkováním zaměstnání, mj. zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele. Jde o tzv. agenturní zaměstnávání. Takové zaměstnání označuje § 307a zákoníku práce za jeden z případů tzv. závislé práce.

Agenturní zaměstnání je třeba odlišit od dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli dle § 43a ZP (ostatně ZP výslovně stanoví, že právní úpravu tohoto dočasného přidělení je zakázáno použít na agenturní zaměstnávání). Základní rozdíl je v tom, že agentura pronajímá pracovní sílu svého zaměstnance k výkonu práce u uživatele a má z tohoto postupu zisk. Zaměstnavatel dočasně přidělující svého zaměstnance k jinému zaměstnavateli dle ustanovení § 43a ZP tak za úplatu činit nemůže (v rozporu s tímto pravidlem není samozřejmě refundace plnění, které "kmenový" zaměstnavatel poskytuje svému dočasně přidělenému zaměstnanci).

Podmínky agenturního zaměstnávání včetně obsahu dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce a písemného pokynu agentury práce směrem ke svému zaměstnanci upravují § 308 a 309 ZP. Jde zejména o určení druhu práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec u uživatele vykonávat (včetně požadavků na jeho odbornou, popřípadě zdravotní způsobilost nezbytnou k výkonu sjednané práce), vymezení místa výkonu takové práce, den nástupu dočasně přiděleného zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele, vymezení pracovních a mzdových (platových) podmínek tzv. srovnatelného zaměstnance uživatele, podmínky…