Sváteční dny z pohledu zákoníku práce

Zákoník práce vymezuje v § 91 dny pracovního klidu. Patří mezi ně dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky.

Zatímco nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu je individuální pro každého zaměstnance, obecně pro všechny zaměstnance shodně jsou dny pracovního klidu svátky. 

Státní svátky a tzv. ostatní svátky jsou upraveny zákonem č. 245/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Státním svátkem jsou 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu, 8. květen – Den vítězství, 5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, 6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa, 28. září – Den české státnosti, 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu a 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii. Ostatními svátky jsou 1. leden – Nový rok, Velikonoční pondělí, 1. květen – Svátek práce, 24. prosinec – Štědrý den, 25. prosinec – 1. svátek vánoční a 26. prosinec – 2. svátek vánoční. První leden je jak státní, tak tzv. ostatní svátek, režim tohoto dne je však z hlediska pracovního práva stejný. Rozlišování mezi státním svátkem a svátkem nemá pro pracovní právo také žádný význam.

S ohledem na to, že dny nepřetržitého odpočinku v týdnu a svátky mají zásadně sloužit k odpočinku zaměstnanců, lze práci ve dnech pracovního klidu nařídit zcela…