Svěření referentského vozidla k výkonu práce

Některé pojmy v personální práci používáme tak běžně, že ani nepřemýšlíme nad tím, zda se jedná o právní definici. Platí to i o pojmu „řidič referentského vozidla“, příp. „řidič referent“.

Zaměstnanec je povinen konat pouze práce, které si dohodne jako druh práce v pracovní smlouvě a proto požaduje-li zaměstnavatel, aby současně používal k výkonu práce motorové vozidlo, které sám bude řídit, musí se na tom se zaměstnancem dohodnout. Je také časté, že požadavkem zaměstnavatele pro řádný výkon některých druhů práce je podmínkou řízení referentského vozidla, např. opraváři, obchodní zástupci apod.

Řidič referentského vozidla ale není řidič z povolání, protože nemá jako druh práce sjednáno řízení motorového vozidla. Pojem „řidič referentského vozidla″ není ani nijak definován žádným právním předpisem, zvykově se za řidiče referentského vozidla považuje zaměstnanec, se kterým zaměstnavatel sjednal kromě druhu práce v pracovní smlouvě také to, že k výkonu práce bude používat svěřené motorové vozidlo.

Sjednání dohody není žádným právním předpisem (zákoníkem práce ani občanským zákoníkem) výslovně upraveno, není proto ani stanovena forma a obsah této smlouvy. Smlouvu lze proto sjednat i ústně. Ústní sjednání smlouvy se ale vždy hůře prokazuje, pokud následně vznikne spor smluvních stran ohledně…