Zrušení pracovního poměru ve zkušební době

Ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době může přistoupit jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, a to z jakéhokoliv důvodu, nebo bez uvedení důvodu. Pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době předepisuje zákoník práce písemnou formu.

Zrušení ve zkušební době je jedním ze způsobů skončení (rozvázání) pracovního poměru. Aby je bylo možné použít, musejí být splněny dva základní předpoklady:

• mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem byla platně sjednána zkušební doba a
• tato doba ještě trvá (nedošlo tedy k jejímu uplynutí).

Ve vztahu ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době není zaměstnavatel omezen výčtem jakýchkoliv ochranných dob. K rozvázání pracovního poměru tímto způsobem může z jeho strany dojít např. též v době dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance (s níže uvedenou výjimkou), s těhotnou zaměstnankyní nebo se zaměstnanci čerpajícími mateřskou či rodičovskou dovolenou. "Výhodou" je i to, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době nemusí zaměstnavatel předem projednat s odborovou organizací a že neplatí ani žádná speciální ochrana odborových funkcionářů.

Jedno omezení pro zaměstnavatele (a pouze pro něj) ale přece jen platí. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Účelem tohoto zákonného omezení je, aby zaměstnavatel namísto poskytování náhrady mzdy nebo platu ve smyslu § 192 ZP nezrušil se zaměstnancem pracovní poměr ve zkušební době, a zaměstnanec se tak nedostal v důsledku této skutečnosti do situace, že by nebyl nijak finančně zabezpečen. Pokud by totiž pracovní poměr skončil, zaniklo by i právo zaměstnance na poskytování zmíněné náhrady. Nárok…