Pokud zaměstnanec ztratí věci zaměstnavatelem mu svěřené, vychází zákoník práce z toho, že jeho zavinění se předpokládá. Náhrady se může zprostit jen tehdy, když prokáže, že ztrátu nezavinil – například že věc byla odcizena jinou osobou nebo nebyly vytvořeny odpovídající pracovní podmínky.
Při škodě způsobené   ztrátou svěřených věcí nemusí zaměstnavatel prokazovat zavinění zaměstnance, neboť to se předpokládá. Zaměstnanec je povinen nahradit vzniklou škodu. Jestliže zaměstnanec prokáže, že ztrátu svěřené věci nezavinil, může se zcela nebo zčásti zprostit povinnosti k náhradě škody. Důvodem může být například skutečnost, že ke ztrátě svěřené věci došlo prokazatelně zaviněním jiné osoby nebo v případě, že zaměstnavatel nevytvořil zaměstnanci sjednané pracovní podmínky, které by ztrátě věci zabránily.
Povinnost nahradit škodu způsobenou ztrátou svěřených věcí dopadá na věci, které jsou příkladně uvedeny v § 255 odst. 1 ZP, tedy nástroje, ochranné pracovní prostředky a jiné podobné věci. Z povahy těchto věcí je patrné, že je zaměstnanec potřebuje k výkonu práce. Ke svěření věci může dojít na určitou sjednanou dobu nebo bez časového omezení. Bez časového omezení může jít o pracovní oděv, naopak na určitou omezenou dobu může být zaměstnanci svěřen speciální nástroj nebo nářadí.
Nejčastěji se věci svěřují na písemné potvrzení, ve kterém je věc zapotřebí pokud možno přesně označit. Jde o věc, kterou zaměstnanec osobně využívá a kterou má…