Rovnoměrným rozvržením pracovní doby na jednotlivé týdny se rozumí takové rozvržení, při němž délka pracovní doby v jednotlivých týdnech je stále stejná a odpovídá délce týdenní pracovní doby stanovené § 79 zákoníku práce pro konkrétní pracovní režim.
Zákoník práce od 1. 1. 2012 výslovně definuje pojem rovnoměrného rozvržení pracovní doby, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, jehož základním pravidlem je, že pracovní doba je v každém týdnu stejně dlouhá. Ačkoliv do 31. 12. 2011 nebyl pojem rovnoměrného rozvržení týdenní pracovní doby výslovně upraven, jeho obsah se novou definicí nemění. Nově při rovnoměrném rozvržení pracovní doby však není převzato do 31. 12. 2011 upravené omezení, které bylo původně v § 82 ZP, že délka směny v rovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí přesáhnout 9 hodin. Délka směny je od 1. 1. 2012 upravena v § 83 ZP pro všechny způsoby rozvržení pracovní doby tak, že délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Toto pravidlo se vztahuje na všechny způsoby rozvržení pracovní doby, tedy nejenom pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, u kterého bylo možné stanovit délku pracovní směny až na 12 hodin i do 31. 12. 2011. Směnu dlouhou až 12 hodin je možné nově stanovit nejenom při rovnoměrném rozvržení pracovní doby, ale i při jakékoliv jiné se zaměstnancem sjednané úpravě pracovní doby, při kratší pracovní době, při pružném rozvržení pracovní doby nebo i při kontu pracovní doby.
Rovnoměrným rozvržením pracovní doby na jednotlivé týdny se rozumí takové rozvržení, při němž délka pracovní doby v jednotlivých týdnech je stále stejná a odpovídá délce týdenní pracovní doby stanovené § 79 pro konkrétní pracovní režim. I při rovnoměrném rozvržení pracovní doby mohou být délky směn v jednotlivých pracovních dnech v týdnu různé, pro naplnění rovnoměrnosti je dostačující, aby součet délky směn v jednotlivých týdnech byl stále stejný. Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby není možné, aby délka pracovní doby…
