Nový zaměstnanec v praxi

Každý nový člověk ve firmě potřebuje čas na zapracování - ať už jde o manuální profesi nebo kancelářskou pozici. Zákoník práce ukládá zaměstnavateli jasné povinnosti při zaučení či zaškolení, a to nejen u nových zaměstnanců, ale i u těch, kteří přecházejí na jiné pracoviště.

Zákoník práce sice nestanoví výslovnou povinnost zaměstnavatele zapracovat nového zaměstnance, ale je v zájmu zaměstnavatele, aby zaměstnanec, i když má požadovanou kvalifikaci a praxi, mohl v co nejkratší době sjednaný druh práce vykonávat samostatně a v plném rozsahu. Potřeba zapracování a jeho délka se liší podle toho, jak náročná je pracovní činnost, kterou má zaměstnanec vykonávat.

V § 228 ZP se zakotvuje povinnost zaměstnavatele zabezpečit získání kvalifikace zaškolením nebo zaučením, jestliže zaměstnanec vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace a zajistit takové zaškolení nebo zaučení zaměstnance. Zákon přitom nevymezuje, co je zaškolení či zaučení, nicméně lze dospět k závěru, že jde o jednoduchý způsob dosažení kvalifikace, který nenaplňuje kvalitativní znaky zvýšení kvalifikace. I když jde fakticky o získání, popřípadě rozšíření kvalifikace, není s ohledem na uvedenou skutečnost potřeba tyto případy podřazovat pod zvyšování kvalifikace a vytvářet tak překážku v práci. Proto po dobu zaškolení nebo zaučení zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, neboť jde ze zákona o výkon…