Zákoník práce upravuje možnost zaměstnance požádat o to, aby mu v případě změny zaměstnání v průběhu kalendářního roku dovolenou, na kterou mu vzniklo právo u dosavadního zaměstnavatele, poskytl zaměstnavatel nový.
Jestliže pracovní poměr zaměstnance skončí, je zaměstnavatel podle § 222 odst. 2 zákoníku práce povinen zaměstnanci poskytnout náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou. Poskytování náhrady mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou je přípustné pouze v tomto jediném případě při skončení pracovního poměru; v ostatních případech musí zaměstnavatel dovolenou fakticky určit k čerpání. V § 221 zákoníku práce je pro případ skončení pracovního poměru u jednoho zaměstnavatele upravena výjimka z tohoto pravidla, a to v tom smyslu, že dojde-li k dohodě dosavadního zaměstnavatele (zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec pracovní poměr končí) a nového zaměstnavatele (kam zaměstnanec do pracovního poměru nastupuje), tak dosavadní zaměstnavatel náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou neposkytuje, protože dovolenou v této části mu bude poskytovat nový zaměstnavatel, a ten mu za dobu čerpání dovolené musí poskytnout náhradu mzdy nebo platu. A právě ujednání o tom, jakou částku na náhradě mzdy či platu dosavadní zaměstnavatel novému poskytne, je také předmětem jednání a obsahem sjednané dohody mezi zaměstnavateli.
Jaká jsou pravidla převedení dovolené k novému zaměstnavateli? Především:
- převedení dovolené se použije pouze v případě, že má zaměstnanec sjednán u dosavadního i nového zaměstnavatele pracovní poměr, dovolená je totiž ze zákona právem vznikajícím zaměstnanci pouze v pracovním poměru,
- zaměstnanec musí mít u dosavadního zaměstnavatele nevyčerpanou dovolenou,
- zaměstnanec musí o převedení dovolené požádat svého dosavadního zaměstnavatele, bez žádosti zaměstnance se postup podle § 221 ZP…