Férový nábor z pohledu pracovněprávního

Zaměstnavatel má právo určovat si jak počet, tak strukturu svých zaměstnanců. Přitom ovšem musí dbát na to, aby neporušil zásadu rovného zacházení a zákaz diskriminace.

Právo zaměstnavatele vybrat si zaměstnance neznamená, že za tímto účelem může postupovat svévolně nebo od uchazeče o zaměstnání vyžadovat jakékoliv informace. Dle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o zaměstnanosti je zaměstnavatelům zakázáno činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter, které nejsou v souladu s pracovněprávními nebo služebními předpisy nebo odporují dobrým mravům. Následující odstavec téhož ustanovení zákona obsahuje zákaz, aby zaměstnavatel při výběru zaměstnanců vyžadoval informace týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu, politických postojů, členství v odborových organizacích, náboženství, filozofického přesvědčení, sexuální orientace, není-li jejich vyžadování v souladu se zvláštním právním předpisem (antidikriminačním zákonem), dále informace, které odporují dobrým mravům, a osobní údaje, které neslouží k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem. Na žádost uchazeče o zaměstnání je zaměstnavatel povinen prokázat potřebnost požadovaného osobního údaje. Hlediska pro výběr zaměstnanců musí zaručovat rovné příležitosti všem fyzickým osobám ucházejícím se o zaměstnání.

Co musí zaměstnavatel dodržovat i v procesu výběru zaměstnanců, je princip rovného zacházení a zákaz diskriminace. Ty jsou obsaženy jednak v zákoníku práce, jednak v zákoně o zaměstnanosti.

Jak vyplývá z výzkumu provedeného veřejným ochráncem práv, zaměstnavatelé se v nemalé míře dopouštějí diskriminace v pracovní inzerci, a to nejčastěji z důvodu věku nebo pohlaví. V této souvislosti přijal ombudsman mj. následující závěry:

• Protože v českém jazyce se obecně užívá mužský…