Když noc neslouží ke spaní, ale k práci

Práce v době, kdy většina lidí spokojeně oddechuje v peřinách, má vlastní pravidla, která stanoví zákoník práce. Podívejme se na ně.

Noční prací je práce konaná v době mezi 22. a 6. hodinou a zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který během noční doby mezi 22. a 6. hodinou odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období uvedeném v § 94 odst. 1 ZP. Postačí, aby zaměstnanec alespoň jednou týdně odpracoval v průměru 3 hodiny, a to v období, v jakém jej zaměstnavatel zvolil, nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích. Jestliže zaměstnanec v průběhu tohoto období průměrově v době mezi 22. a 6. hodinou odpracuje alespoň 3 hodiny, je považován za zaměstnance pracujícího v noci. Zaměstnance pracujícího pravidelně v noci nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby vymezuje zákoník práce výhradně pro účely uložení dalších povinností, které zaměstnavatel vůči tomuto zaměstnanci má a které jsou blíže upraveny v § 94 ZP.

Zaměstnavatel při rozvržení pracovní doby zaměstnance pracujícího v noci musí dodržet maximální délku nočních směn a také plnit další povinnosti upravené v § 94 ZP (lékařské prohlídky, zajištění občerstvení a prostředky první pomoci). Definice zaměstnance pracujícího v noci nemá vliv na poskytování mzdy nebo platu za vykonanou práci v noci, byť je vykonána zaměstnancem pouze ojediněle anebo v kratším rozsahu než jsou průměrně 3 hodiny mezi 22. a 6. hodinou v týdnu. Pro poskytování mzdy nebo platu se pojem zaměstnance pracujícího v noci nepoužije a zaměstnanec, který mezi 22. až 6. hodinou odpracuje jakkoliv krátkou dobu (hodinu nebo dvě), má právo na poskytnutí příplatku za výkon práce v noci, ať je odměňován mzdou nebo platem. Příplatek za práci v noci přísluší za každou vykonanou práci v době mezi 22. a 6. hodinou bez ohledu na její délku.

Za výkon práce v noci přísluší zaměstnanci příplatek poskytovaný podle § 116…