Nelegální zaměstnávání a tzv. "zastřené" zprostředkování pracovní síly je v hledáčku Finanční správy.
Finanční správa na základě své analytické činnosti zjišťuje pokračující šíření nelegálních forem zaměstnávání včetně tzv. "zastřeného" zprostředkování pracovní síly.
Tyto praktiky využívané některými firmami poškozují ostatní zaměstnavatele, vedou ke krácení daní a pojistných odvodů a často jsou spojeny i se špatnými pracovními podmínkami využívaných pracovníků.
Nelegální zaměstnávání má bezesporu více příčin – mezi nimi lze vedle „úspor“ daní a pojistných odvodů motivovaných vysokými náklady práce vyjmenovat i nedostatek pracovní síly, vysoký podíl zahraničních pracovníků v určitých sektorech a náročnost administrativy spojené s jejich získáváním. Vyhýbání se pracovněprávním povinnostem se často skrývá za formálními smlouvami o dílo či pronájmy výrobních prostor, fiktivními „agenturami“ a složitými řetězci právnických osob. Finanční správa proto v rámci svých kontrolních pravomocí i v úzké součinnosti s dalšími institucemi cíleně odhaluje případy, kdy se za smluvními vztahy ve skutečnosti skrývá závislá činnost podle zákona o daních z příjmů. Nejužší spolupráce přirozeně probíhá se Státním úřadem inspekce práce, který při své činnosti odhaluje a postihuje nelegální zaměstnávání a zastřený výkon závislé práce.
Dodavatelé různými schématy maskují závislou práci
Z kontrolní praxe vyplývá několik opakujících se schémat. Typické jsou například umělé smluvní vztahy v řetězcích firem včetně formálních agentur práce, ve kterých často není možné dohledat právního zaměstnavatele poskytnutých pracovníků, kteří pracují pod vedením uživatele. Dále řetězce právnických osob, které fakturují dodání díla, zatímco zaměstnanci vykonávají práci pod vedením uživatele. Všechny tyto praktiky mají významné fiskální dopady spojené s krácením daní i pojistných odvodů – odhady z různých analýz ukazují škody v řádu desítek miliard korun. Finanční správa při své analytické práci a v rámci prováděných kontrol posuzuje ekonomickou realitu obchodních vztahů, faktické znaky vykonávané práce a ověřuje plnění daňových povinností.
Řetězce smluv a platební agenti: kdo nese odpovědnost za zákonné odvody
V oblasti přijímání pracovní síly mimo zákonný rámec finanční správa identifikuje řadu struktur, které se liší zapojením subjektů i formálním nastavením vztahů. Jedním z častých schémat je zastřené zprostředkování, navenek formálně prezentované jako poskytování služeb – například plnění na základě smlouvy o dílo. V praxi pak dodavatel formálně vystupující jako poskytovatel díla, tzv. „pseudoagentura práce“, reálně zajišťuje pracovníky pro uživatele, přičemž ti jsou plně pod kontrolou uživatele: uživatel provádí skutečné organizační vedení a zadávání úkolů, poskytuje všechny pracovní pomůcky, nářadí, stroje, materiál, kontroluje a řídí výrobu a podobně. Z právního hlediska se jedná o relativní simulaci právního jednání. Tyto konstrukce bývají často doplněny dalšími smluvními vztahy, například nájemní smlouvou o pronájmu výrobních prostor nebo strojního zařízení mezi uživatelem a „pseudoagenturou“. V případech, kdy nejsou v takových uspořádáních řádně odváděny povinné odvody, tedy daň ze závislé činnosti, sociální…
